December 2011

Slepota - José Saramago

29. december 2011 at 14:09 | me. |  books
Řidič stojí v autě na semaforu. Červená, oranžová, zelená, pořád stojí. Jsem slepý, jsem slepý, křičí. Ostatní lidé vylézají z aut a zlobí se, kdo blokuje křižovatku. Chcete pomoct, nabídne se jeden řidič, Ano, ano prosím, jsem slepý, vidím jen bílo, To bude od nervů, pomůžu vám, kde bydlíte... Slepota se začne nevysvětlitelně šířit. Za chvíli oslepl muž, který slepci pomohl domů, brzy oslepne i jeho manželka, jeho doktor, jeho pacienti. Vláda se rozhodně slepé izolovat do prázdné psychiatrické léčebny, kde jsou odkázáni jen sami na sebe. Léčebnu střeží vojáci, kteří mají rozkaz střílet po každém, kdo by chtěl uprchnout. Slepých stále přibývá, neteče čistá voda, dodávky jídla se stále zpožďují. Lidé, obklopeni špínou, smradem a hlavně nekonečnou bílou slepotou se začínají chovat jako zvířata. Nadvlády se ujmou slí slepci, jeden z nich má zbraň, zabaví i to málo jídla, za které chtějí od ostatních zaplatit. Je tu ale stále jeden pár očí, které neosleply, je to lékařova žena, která slepotu předstírá, aby mohla zůstat s manželem.
Oslepne celý svět..

Je to dobrá kniha. Nutí vás se zamyslet. Jenom to pomyšlení, že by se taková věc opravdu přihodila, jaké by měla katastrofální následky. José Saramago získal za tuto knihu v roce 1998 Nobelovu cenu za literaturu. Ve svých dílech kritizuje fungování světa řízeného pravidly moderní civilizace, peněz, mejetku. Kdyby oslepl celý svět, k čemu vám bude, že máte luxusní auto? Budete rádi za záhon salátu, který vás udrží pár dní bez hladu... Samozřejmě trochu přeháním, ale už jen to pomyšlení docela nahání husí kůži.
"Saramagovský jazyk", tak by se dal nazvat způsob, jakým je kniha napsána. Je to volně plynoucí tok slov, málo interpunkce, díky čemuž děj rychle plyne.

V roce 2008 byl také natočen film, v hlavní roli Julianne Moore.

Úterý 27.12.

27. december 2011 at 21:25 | me.
Dnes trochu pokles...

Pondělí 26.12.

26. december 2011 at 18:55 | me. |  day by day
Pořád držim. Mám silnou vůli.

Neděle 25.12.

25. december 2011 at 19:48 | me. |  day by day

A DOST.

následující kecy raději přejděte. jinak přeju krásné svátky.

Sophie Kinsella - Dokážete udržet tajemství?

25. december 2011 at 14:50 | me. |  books
DOKÁŽETE UDRŽET TAJEMSTVÍ?
Sophie Kinsella

Naprostá oddechovka, jednoduché na čtení.
Při letu letadlem, které se potýká s velkou turbulencí, prozradí Emma všechna svá tajemství neznámemu spolucestujícímu, protože si myslí, že to budou její poslední slova.
tanga ji škrtí; se svým přítelem Connorem se nudí, ačkoliv je krásný, příjemný a ohleduplný; nesnáší jazz; než jde na rande, lokne si sherry; o panenství přišla, když se rodiče dole dívali na televizi;.........
Letadlo naštěstí přistane v pořádku a než se Emma vzpamatuje, je neznámý muž pryč. To je dobře, už se nikdy neuvidíme, jistě na všechny moje řeči zapomněl, myslí si. Jaké překvapení ji však čeká, když druhý den přijde do práce a na návštěvu přijíždí Jack Harper, zakladatel celé společnosti, z kterého se však vyklube onen neznámý spolucestující. Emmu tak čeká několik trapných chvil, během nichž se s Jackem seznámí blíž a...
nechci prozradit všechno ;-)

Přečteno za tři dny. Romantická komedie o upřímnosti, tajemství a přátelství.

Asi si přečtu i Báječný svět shopaholiků od stejné autorky...

Sobota 24.12.

24. december 2011 at 13:33 | me. |  day by day

CHRISTMAS DAY

Snad si užíváte. Tenhle týden byl pěkně.. stresující? Skleslý? Únavný? Smutný? Paradox, no.

Víc ani není třeba dodávat.

Blue.Waterfall♥



Po svátcích se ozvu.
Možná dřív.

Pondělí 19.12.

19. december 2011 at 19:30 | me. |  day by day
Jsem lehce hysterická a zuřím. Jen lehce. Je možné, že jsem přibrala 1,5 (možná víc, radši o tom nechci polemizovat) kila za uplynulý týden? Asi ano - dneska ráno jsem navštívila váhu. A patří mi to, po tom tejdnu válení šunek (sice v nemoci, ale...) a nepřetržitýho žraní.... A KONEC MILÁNKOVÉ! Jsem si tak odporná, že to ani víc nejde. V posteli jsem si mačkala špek na břiše a bylo mi fakt děsně. Taky mi přijde, že mám objemnější ruce. FUJ.

A může za to tahle jednoduchá přímá úměrnost
čím víc času, tím víc jídla

Takže dneska opět ve škole (díky bohu!) a mám takový práce, že na jídlo zapomínám. Vidíte - ZAPOMÍNÁM, tedy jednoduše NA JÍDLO NEMYSLÍM.

Začala očista. Pude to ztuha, protože fitko dlouho neuvidim, ale musí to jít.

Sobota 17.12.

17. december 2011 at 16:12 | me. |  day by day
Proč. Sakra. Nemůžu. Dodržet. Svoje. Předsevzetí. ???!!!

Asi už na to nějak kašlu. Jo, to je fakt. Váhu obcházím velkým obloukem, protože bych se toho čísla jistě zděsila. Možná by mě to nakoplo... ale stejně se tomu vyhýbám. Sakra. Ale ani nejde tak o váhu, půl kila sem, půl kila tam. Jde spíš o celkovou tělesnou konstituci. Jenomže u mě to jde ruku v ruce s tou váhou. Ve fitku většinou jenom běhám nebo jezdim na kole, abych to všechno vypotila a udržela si kondici, moc neposiluju, nechci vypadat jako Rambo. Myslím, že posilováním sice nabydu svalovou hmotu, ale špek zůstává. Další problém: do fitka se do začátku prázdnin nedostavim, taky kvůli svýmu zdravotnímu stavu teď. Z toho vyplývá... it sucks

Pátek 16.12.

16. december 2011 at 17:02 | me. |  day by day
Jedenáct a půl hodiny čistýho spánku. Nekecám. A taky nechápu jak se mi to povedlo:D Tohle je od mých dvou let rekord. Doufám, že tímto jsem dospala deficit za celej tenhle rok.
Fancy
Sny jsou boží věc. Do té doby než se probudíte a zjistíte, že je to pryč. Vždycky zírám, jaké věci se mohou odehrát. Nebývá to často, že bych si nějakej sen pamatovala. Ale ten z dnešní noci mi v hlavě utkvěl. Popisovat ho tady ale nebudu, nejsem pitomá, ale musím dodat, že bych se do něj hned teď vrátila.

Tenhle tejden jsem nehla ani prstem. A mám trochu černý svědomí, ale ...budou prázdniny a momentálně na všechno kašlu, takže to je jedno... Celou dobu čučim na bednu nebo do noťase nebo snažím se číst. Doufám, že sem brzo přidám zase článek o knize a dát tenhle blog trochu do chodu.

Je skoro pět a tma jak v pytli. Těším se na léto. Fakt že jo.

Jídlo dneska celkem v pohodě. Snídaně v půl dvanáctý - chtěla jsem si vzít jogurt (začít co nejzdravěji), no, byl samozřejmě prošlej. Takže jsem ho vyhodila a sáhla po vánočce. Když už jsou ty Vánoce...
Ve tři jsem si dala jabko.
Nějakej extra hlad není, nemám sílu na jídlo ani pomyslet, natož se zvednout a něco dělat.

Anna and the French Kiss - Stephanie Perkins

15. december 2011 at 12:49 | me. |  books
Možná bych se po delší době mohla konečně vrátit k činnosti, pro kterou jsem původně tenhle blog založila. A to knihy.

Po delší době, kdy jsem měla v hlavě jen povinnou (či doporučenou, jak nám furt profesoři předhazují) četbu, jsem se vrátila ke knížkám anglickým. "Chňapla" jsem po první knížce, kterou jsem uviděla: Anna and the French Kiss od Stephanie Perkins. Na goodreads.com má velice kladé hodnocení a navíc už jen podle názvu mi něco napovídalo, že se to bude číst dobře.

A taky že četlo. Slovník jsem v podstatě vůbec nepoužila, angličtina je jednoduchá a hodně přímých řečí vám nedovolí ztratit se v ději. Ten je romantický, možná trochu povrchní, ale... krásný. Anna je navzdory své nechuti poslána svým otcem na rok do internátní školy v Paříži. Musí tak opustit svoji rodnou Atlantu, svého mladšího bratra, svou nej kámošku a taky svého (budoucího?) přítele. Nepříjemný pobyt se rázem změní v opak, když narazí na krásného a okouzlujícího spolužáka, který je (však jak už to bývá) zadaný. Stanou se z nich nejlepší kamarádi, postupem času se ale z jejich vztahu stane něco víc...